Slavné podnikatelky narozené v 19. století

Silueta ženy, co drži šaty

Ženy v historii bojovaly v bitvách, vládly na trůnech, sportovaly nebo svůj život zasvětily službě Bohu jako světice. Mnohé z nich byly průkopnicemi v podnikání a schopnými manažerkami, třebaže ve své době nedoceněnými. Například takové abatyše, představené ženských klášterů, můžeme z dnešního pohledu vnímat jako vrcholové manažerky pobočky nadnárodní korporace.
Mezi schopné ženy s podnikatelským talentem patřilo i mnoho z těch, které žily v 19. století. Žily a pracovaly nejen po celém světě, ale i v Česku. Představíme vám pět zajímavých jmen a žen, které za nimi stály. Dvě česká jména a tři světová.

Hana Podolská

Narodila se 16. května 1880 jako Johanna Vošahlíková. Byla známou módní návrhářkou předválečné československé módy.
V mládí se začala učit na švadlenu v krejčovství Anežky Fišerové v Celetné ulici v Praze. Bylo to v roce 1894. Kvůli odmlouvání prý dostala facku od své mistrové, a tak se urazila a učení opustila. Začala šít samostatně po domech. V roce 1905 díky finanční podpoře svého manžela Viktora Podolského založila malou dílnu v pražských Nuslích. V roce 1908 založila v Podskalí na Vyšehradské ulici krejčovství s názvem „Salon u pěti králů“. V něm zaměstnává dvě krejčové. V roce 1914 se podnik stěhuje na roh Jungmannovy a Vodičkovy ulice na lukrativnější místo.

Roku 1915 se stěhuje do Paláce Lucerna a otevírá si zde módní salon. Začíná vydávat vlastní časopis Móda a vkus a Eva. Firma se rozrůstá, takže v ní začínají pracovat nejen její manžel Viktor, který se vzdává své malířské kariéry, ale i jejich dva synové se svými manželkami. Její salon se stává jedním z nejslavnějších módních salónů v Praze v období 30. a 40. let 19. století. Mezi její stálé klientky patřily například manželka tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše Hana nebo známá československá herečka Adina Mandlová.

Hana Podolská jako vůbec první Češka zaměstnávala profesionální manekýnky a pořádala módní přehlídky. Díky svému nadání a podnikatelským schopnostem se jí přezdívalo „česká Coco Chanel“.

Foto:
Hana Podolská
Zdroj:
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Hana+Podolsk%C3%A1&title=Special:MediaSearch&fulltext=Hledat+&type=image

Nina Ricci

Nina Ricci se narodila jako Maria Adelaide Nielli 14. ledna 1883 v italském Turíně. V roce 1895 se stěhuje s rodiči do Paříže, kde se začíná učit na krejčovou. V roce 1904 si bere za manžela Luigiho Ricciho, pařížského klenotníka a mají spolu syna Roberta. Od roku 1908 byla zaměstnaná jako módní návrhářka v obchodním domě Raffin, jehož se stala o několik let později obchodní společnicí.

Během roku 1932 zakládá v Paříži společně se svým synem Robertem podnik, který po skončení druhé světové války zažívá ohromný rozmach. Robert Ricci přichází v roce 1946 s vůbec prvním parfémem pod názvem Coeur Joie.

Foto:

Nina Ricci

  • zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:De_nieuwe_KLM-uniformen_voor_grond-en_luchtpersoneel_ontworpen_door_het_Franse,_Bestanddeelnr_931-6709.jpg

Margarete Steiff

Margarette Steiff se narodila 24. července 1847 v německém Geingenu. Od dětství trpěla obrnou, takže byla po celý život odkázaná na invalidní vozík. Jako mladá se přesto vyučila švadlenou a pořídila svůj první šicí stroj. Díky němu začala vyrábět oblečení, které od roku 1877 prodává ve svém vlastním obchodě.

V následujících letech začíná objevovat trh s plyšovými hračkami. Roku 1892 si patentuje svoji výrobu plyšáků. Šije slony, myši a králíky. Díky velkému zájmu se jí obchod s plyšovými hračkami rozvíjí. V roce 1897 se k ní připojuje její synovec Richard Steiff a začínají společně vyrábět hračky pod značkou „Steiff“. Roku 1902 vyrábí vůbec prvního plyšového medvídka s pohyblivýma rukama. Margarete Steiff je dodnes vnímána jako idol ženského podnikání a inovací.

Foto:

Margarete Steiff

zdroj: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Margarete+Steiff&title=Special:MediaSearch&go=Go&type=image

Coco Chanel

Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Chanel, byla francouzská módní návrhářka narozená v roce 1883. Až do poloviny dvacátého století určovala její společnost trendy francouzské i světové módy.

Po smrti maminky v roce 1895 se dostává do klášterní školy a učí se na švadlenu. Později pomáhá své tetě v obci Moulins a Vichy v obchodě s oděvy. Právě tady přichází do jejího života přezdívka „Coco“, což znamená „miláček, dušička“. Ve Vichy se seznamuje s chovatelem koní Etiennem Balsanem a stává se jeho milenkou. To jí otevírá dveře do vyšší společnosti. V následujících letech poznává britského majitele dolů a diplomata Arthura Capela. Díky jeho podpoře otevírá v Paříži několik ochodů s luxusními klobouky a sportovním oblečením.

Jejím cílem a vizí nebylo jen rozšíření módy na ulici pro obyčejné Francouzky. Chtěla, aby měla každá žena možnost být sama sebou. Jejími hesly byla prostota a funkčnost. Ve třicátých letech dvacátého století mají její podniky už 3500 zaměstnanců. V té době je nejbohatší francouzskou návrhářkou a módní ikonou přezdívanou „královna módy“.

Foto:

Coco Chanel

Zdroj fotografie: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Coco+Chanel&title=Special:MediaSearch&fulltext=Hledat+&type=image

Albína Maršnerová

Albína Maršnerová byla manželkou známého českého cukráře, průmyslníka a podnikatele v potravinářském průmyslu Františka Maršnera. Vzali se na Kladně roku 1882 a otevřeli si malý obchod se smíšeným zbožím. Albína Maršnerová získala o osm let později v roce 1890 živnostenský list na výrobu orientálních cukrovinek, které ale s největší pravděpodobností vyráběla už od roku 1886.

Po několika letech se Albína Maršnerová spolu s manželem stěhují do Prahy na Královské Vinohrady, konkrétně do Balbínovy ulice. Živnostenskou výrobu přeměňují na firemní společnost a 27. července 1896 zakládají veřejnou obchodní společnost pod názvem „Továrna na orientálské cukrovinky A. Mašner, hlavní závod na Královských Vinohradech, odštěpný v Praze“. Společníky v této firmě jsou oba manželé, Albína i František Maršnerovi.

V jejich dílně se začíná vyrábět nejprve turecký med, později sultánský chléb, sučuk, halva, rahat, manna a také šumivé bonbóny na přípravu nápojů známé pod jménem Gambrinus (mj. tento název si zaregistrovali už v roce 1901, o 18 let dříve, než se jméno spojovalo s plzeňským pivovarem). Firma je oblíbená a stěhuje se na Korunní ulici, kde se později stává známou pod novým jménem ORION.